V posledních letech čím dál tím více přibývá školáků, kteří předčasně opouští školu a raději skončí bez jakéhokoliv vzdělání. V roce 2013 se jednalo o 5%. V minulém roce už to bylo 8%. Za co může zhoršení výsledků?

Asi úplně nejhorší je situace v kraji Ústeckém, kde v minulém roce zůstalo bez kvalifikace až 16% mladých lidí. Mezi další nejslabší regiony bychom mohli zařadit kraje Jihočeské a Plzeňské.

Spekuluje se o tom, že předčasné ukončení školní docházky je způsobeno ztěžováním maturitních zkoušek či demografickými změnami.

Pokud se skutečně jedná o to, že žáci opouštějí střední školy kvůli strachu z maturitní zkoušky, pak je něco rozhodně špatně. Ono se také není čemu divit, že studenti mají strach, když je již od prvního ročníku jejich učitele straší s maturitní zkouškou, která je v té době čeká až za několik let.  Je důležité zůstat v klidu, protože maturitní zkouška není vůbec tak strašná, jak se může některým zdát. Učitelé ve většině případů jen straší, protože tak hrozné to rozhodně není.

To, že například u maturity z matematiky pohořelo 22% studentů ještě neznamená, že vaše ratolest bude mezi těmi 22%. Je důležité mít na paměti to, že tento předmět ještě stále není povinný a je možné si vybrat jazyk anglický.

Mezi další důvody ale může patřit také důležitost vzdělání v rodině, nedostatek vzorů nebo nezájem o studium.

Velmi důležitý je ale přístup vzdělávacích institucí. Jestliže ti, kteří studují, neustále zažívají neúspěch a cítí se nějakým způsobem vyloučeni, nestojí jim to o pokračování ve studiu.

Na vině ale může být i nepřátelské prostředí, rasismus nebo nedůvěra.

Velmi často se nezohledňují ani předpoklady mladých při volbě mezi učilišti či školou. Často tito studenti vybírají podle toho, zda tam budou mít nějakého kamaráda a jestli je to blízko.

Je důležité mít na paměti, že lidé, kteří mají nízkou kvalifikaci, hledají práci mnohem obtížněji, než by se mohlo na první pohled zdát.

Vzdělání je asi nejdůležitější v našem životě. Bez něj se jen asi těžko někam posuneme. Samozřejmě někteří mohou nesouhlasit. A jen podotknou, že škola jako instituce je nenaučila nic. Ale škola života je připravila na skutečné dny běžné reality. Ale, že v mnoha případech za to právě může nedostatečné vzdělání? A že ti kteří mohou se na to raději vykašlou a nebo se vzdají předčasně. Ale co lidé, kteří by chtěli, ale nemůžou? Nebyla jim nikdy poskytnuta taková šance? Musí chodit do práce už jako děti. A že neumí číst ani psát nikoho v jejich společnosti nezajímá.

A jelikož mezi nimi chybí vzdělání lidé nemá je kdo učit. A vítejte v začarovaném kruhu. Potřebují peníze a tak pracují za minimální mzdy. Mluvím tady především o rozvojových zemích. Někdy nepřesáhne jejich mzda víc než jeden dolar denně. A já věřím, že si zaslouží víc. Víc než být obyčejní otroci v moderním světě. Dát jim možnost vzdělání. Poskytnout jim kvalifikované učitele. A ukázat jim osoby, které i přes nepříznivou dobu v jejich zemi dokázali úžasné věci. Poskytnout jim pohled, že nemusí dělat za jeden dolar denně. Že vše záleží na nich a motivovat je k činům. A dát jim novou šanci. Vždyť hojnost je tu pro nás všechny. Třeba u nás v České republice se rozběhl nový projekt Třídy světa vzdělání. A už mají i školy po celé naší zemi. Na těchto školách se děti učí již od první třídy anglický jazyk. No v dnešní době je velice důležité umět anglicky.

Také se učí v matematice, logickém myšlení. A už v prvních třídách se seznamují s informačními technologiemi. Při výuce je pro ně také důležitý rozvoj celé osobnosti dítěte. A budování pozitivních vztahů nejen s učiteli, ale také se svými spolužáky. Nechtějí mít z žáků poslušné ovečky. Jedním z atributů je ponechat žákovi jeho individualitu. Učí se také programovat a používat technologie efektivním a bezpečným způsobem. Snaží se aby žák měl i pozitivní vztah sám k sobě. A taky uměl samostatně logicky přemýšlet. Takže tato inovativní výuka je super. Je vidět, že i u nás se postupuje malinkými kroky vpřed. A to je skvělé. Kéž by každá škola učila žáky individualitě a originalitě. Kéž by vize a sny byly podporovány. Aby se už nestávalo, že pokud něčím vynikáš máš problém. A zadupeme tě zpět na úroveň průměru. 

Možná Vaše dítě letos dělalo přijímací zkoušky na střední školu či gymnázium. Možná Vaše dítě letos dělalo maturitu. Možná mladší dělalo přijímačky a starší maturitu. Jak to zvládli? A co jste jim za to koupili? Je to poněkud indiskrétní otázka? Ale no tak. Dítě přece čeká za svůj výkon odměnu. Za přijímací zkoušky si zaslouží nový model iPhonu a za maturitu si zaslouží vlastní auto. Nebo snad na to máte jiný názor?

Tak to dnes prostě je. Dříve rodiče pozvali po přijímacích zkouškách dítě maximálně na pohár do cukrárny, za maturitu mladý dospělý získal maximálně šperk na památku a o ten celý život pečoval, protože to byla vzpomínka na rodiče. Dnes je běžné, že úspěšní studenti dostávají dary v hodnotě desítek tisíc korun a výjimkou není například ani pořízení bytu. Pokud dítě nedostane od rodičů také nákladnou odměnu, například z toho důvodu, že rodiče buď nejsou tak finančně zajištěni, nebo ho prostě nehodlají přeceňovat, vnímají to jako velkou křivdu.
Samozřejmě ocenění a snad i odměna za úspěšné ukončení vzdělání má své místo. Měla by mít ovšem spíše být formou vyjádření respektu. Dostat se na střední školu nebo ji ukončit je přece především samo o sobě nesmírnou hodnotou a dítě by si to mělo uvědomovat. Odměna bez ohledu na její cenu je pak jen příjemným bonusem navíc.

Vzdělání bohužel i dospělí lidé převádějí do roviny materiální často i dospělí. Vzdělání měří podle zisku a výhod, které jim to přinese, podle prestiže a často je vzdělání cestou k tomu, aby se lidé cítili nadřazeni nad ostatní. Můžeme se pak divit mladým, že i jejich přístup ke vzdělávání je pak nutně pokřivený?
Samozřejmě každého zajímá, zda daná profese je lukrativní a nabízí důstojné živobytí, ale není to přece to nejdůležitější. Navíc vzdělání má především člověka kultivovat a zušlechťovat a na to bychom měli myslet především.